2017 12 12 Třídomí


předvánoční Loket, 16,24 hodin

romantika na Kozihorské, 18,06 hodin

Třetí hodina odpolední, národ je zachvácen snahou splnit zbytek novoročních předsevzetí. Předvánoční klid bere za své při inventurách, uzávěrkách, při pečení cukrátek a jiných nezbytných činnostech spojených s koncem roku. Na venkovní koupání to již není, ale projet se přírodou, po stezkách zasypaných sněhem v nezávodním tempu a v teplotách pod nulou je silně osvěžující. Pro unavené mozkovny je to balzám.

Šest Tukanů připraveno k vyjížďce, chvilka čekání na Verču a můžeme vyjet. Proplétáme se odvážně dopravní zácpou a Dvory opouštíme ve směru ke Globusu a zalezlí domorodci z vilové čtvrti mají možnost sledovat výkon celého týmu ve stoupání k Rohu. Svěží, studený protivítr se hlásí o slovo a před jeho nepříjemným dechem se schováváme do lesa, kde pláště obtiskují svůj vzorek do řídkého bahýnka ve sjezdu k loketskému tábořišti.

Pár lalůčků kolem Ohře, vyjet k pumpě, noc si obléká pyžamo a je čas zapnout světla. Kousek asfaltu měníme rychle za blátíčko i bahno vhodně rozmístěné ve stoupání kolem Supího potoku. Malý náčelník táhne a zezadu tlačí tým velký náčelník vzhůru ke Dvorům a k Nadlesí, kde se objevují zbytky sněhu a před Třídomím i led, na kterém je třeba zachovat klid a nebrzdit. Tyto rady mi letí hlavou a mé tělo náhle a velmi rychle poznává Newtonovy zákony a jejich účinek. Kostra jen zachrastila, kolo i kosti v pořádku a tým doháním v Třídomí, kde nás místní, osamělý domorodec snaživě upozorňuje, že to klouže.

Před Slavkovem tma, jenž by se dala krájet a kterou hravě prořezávají kužely našich světel. Vymřelý Slavkov i stoupání k popravišti máme za sebou. Ve tmě sleduji obrysy katova pracoviště, kde studený vítr skučí ústy sťaté hlavy, nářkem zde poslední popravené Marie Alžběty Früchtlové. Místo i dnes velmi nevlídné a jsem rád, že mohu odtud rychle zmizet, svobodně dýchat a štastně si přičítat nastoupané metry ke Stránisku a Kozihorské.

Někteří to berou zkratkami a všichni pak sjíždíme v ledu a sněhu k hájovně Bor a „jezevcovkou“ k vodárně a do Doubí. Pušák s náčelníkem se protahují pod závorou u hřbitova já se protahuji kolem závory a přes koleje do Tuhnické a po chvíli opírám zasviněného bajka v myčce u základny. Kolo umyto, stopy bahna z čapáků a bundy oprášeny, mohu pak klidně vstoupit do rehabilitačního střediska a podrobit se zavodňovací kůře ve zřejmě dobré společnosti kamarádů…

fotky


Loading...
Délka: 45.95 km, Převýšení: 1006 m
Zvětšit mapu | Stáhnout GPX
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)