v Tuhnickém lese na lesovnou Diana
houpačka Jan Svatoš
Úterní odpoledne, u Startu čekám na Tukany a nějak mi nestačí prsty, abych spočítal dnešní bohatou účast. Mezi 23ti kamarády se objevují se i dva nováčci, odhodlaní vyrazit do terénu a dnes zdolat trasu, jenž nebude dlouhá. Malý náčelník ale slibuje výběrem trasy slušné převýšení, řádné vypocení a vyšťavení.
Počasí stále teplé, sluneční paprsky a první nastoupané metry od cesty V Rokli v Tuhnickém lese rozehřívají svaly. Čočkin si vpředu se závodníky honí triko a vzadu zůstává dost pozadu první nováček. Pušákovi jistě s radostí sděluje, že je toto tempo na něj moc a loučí se s vidinou pěkně a v klidu prožité vyjížďky. Překvapivě brzo jej následuje i Bobo, jenž dává přednost pohybu o samotě a klidu, bez narážek a keců Tukanů. Tuhnický les propleten a od vodárny pak rychle ztrácíme výšku do Březové, kterou pak znovu, ale o dost pomaleji nabíráme po úbočovce nad přehradou.
Ve stoupání mají plíce i svaly co dělat, na své si přijdou i morálněvolní vlastnosti. Podpora zdatnějších kamarádů v závěru stoupání mne drží stále v sedle a konečně se mohu svobodně vydýchat a uklidnit tep na cestě kolem Riesswaldu. Udržuji tempo a sleduji výkony Ouroďáka, jenž letí na svém novém bajku jak orel i nováček Robert, zastupující barvy a logo firmy PELLS si nevede špatně. Závora před loukou tentokrát doširoka otevřena a Pušákovi nic nepřekáží, aby vedl tým k rychlému sjezdu do Cihelen.
Golfiště prázdné, golfisti asi drží prodlouženou siestu a pro Tukany začíná další příjemná práce při zdolání „tří brdků“. Pět kilometrů stoupání a 310 metrů převýšení prověřuje, jak jsou na tom kamarádi se silami. Od rozcestí pod vrcholem Hřebenky si dává Jezevec náskok a po chvilce začínají „tři brdky“ usilovně pracovat na zakyselení svalů, zvýšení tepové a dechové frekvence. Všechno jednou končí, Jezevec brzo dostižen, předjet a před Kozihorskou se rojí střelci číhající na černou zvěř a parohaté oběti. Naštěstí nemají brokovnice, aby stříleli po Tukanech, mizejících kolem Strániska pod Kouli a ke sjezdu do Pionýrského.
Ve svatoškách fotím kamarády na houpací lávce a pak je doháním, abych si dal znovu do těla ve stoupání po naučné stezce Svatošské skály – Doubí. No už toho mám dost a v prudkém stoupání se hanebně řadím mezi cykloturisty. Před vrcholem znovu nasedám a pak už nás čeká sjezd do Tašovic, louka od Globusu a po ujetí 37 kilometrů i rehabilitační cvičení u Buldoka. Slušná účast, zábava v plném proudu, čas pokročil, nerad opouštím tato místa. Doprovázím šampióna na cestě k domovu, pravá prudká zatáčka na chodníku pak prověřuje vliv C2H6O na rovnováhu v sedle. Zatáčka hravě projeta, šampión míří k myčce a já si přidávám za měsíčního svitu lalůček k domovu…
Napsat komentář