očista trati u Ovčího rybníku

tady to budou valit 35km/hod.

Kamarádi,

dnes se pod dohledem JTF a mým, pochlapil pořadatelský tým a připravil pro závodníky všech věkových kategorií a pohlaví a zástupce rodu Ramphastos toco, trať prvního jarního závodu ze seriálu X.C. Jarní Bahna – Sv. Linhart/ sobota 18. března.

Číst více

sjezd od Findlaterova altánu k „Velbloudovi“

nájezd na „Hadovku“

Blíží se hodina startu vyjížďky, přehlížím čtvereční metry prořezané trávníkové plochy a dnes velmi rád opouštím jarní gymnastické cvičení s hráběmi. Měním zahradní dres za barvy Tukanů a jedu ke Startu, abych si spolu s ostatními připomenul tratě jarních závodů, vytýčených v lázeňských lesích po obou stranách řeky Teplé.

Číst více

pánové jistě poznají…

předjaří nad Dubinou

Jaro ohlašuje svůj příchod i do všech koutů nejmenšího kraje republiky. Skalní lyžaři se za bílou nadílkou vydávají až na hraniční hřebeny, na sjezdovky kolem Klínovce, nebo brousí skluznice běžek ve směsi rozbředlého firnu s kamínky na Bučinské cestě, kolem „cíňáku“ či v říši na Kammloipe.

Nechávám již běžky odpočívat a sedlám bajka a jedu dnes ke Startu, kde nalézám kamarády usazené ve skleníku zdejší kavárny Bonjour. Teplo jak na jaře, teploměr se snaží a ukazuje teplotu vysoko nad nulou, čas startu se blíží a jedeme. Malý náčelník šlape co to dá a kolem Jara si, ve stoupání ke „Kamera Obskura“ vychutnávám pocity špatně trénovaného závodníka.

Výhled na Vary zamračený, zamračeně se tváří i Pepa nad uvolněnou kazetou a zklamaně opouští tým ve směru domů k provedení opravy. Tým však letí stále vzhůru ke „Třem Křížům“ aby zakroužil kolem Ottovy výšiny, pak rychle ztratil výšku pod Gétovku a znovu si připsal výškové metry ke Gétově rozhledně. Chvilka na uklidnění tepu a dechu a pěkným sjezdem v hlubokém spadaném listí to valíme, doprovázeni zpěvem ptáků, do Hůrek a k R6 na zelenou.

Ztracená výška rychle nabraná zpět ve stoupání ke golfišti, které tentokrát objíždíme a z lesa se vynořujeme u bývalé hájovny, na které intenzivně hlodá zub času a vandalové. Před námi Andělská hora, rozmáčená louka nám dává zabrat. Tukani obdařeni vyšší hmotností se více boří, jen komár Pušák letí jak vítr do podhradí a ke kostelu, kde padá poznámka, že by bodlo jedno. Koukáme tedy na léta zavřenou hospodu a do smíšeného zboží se nikomu nechce. Vrháme se tedy do sjezdu ke Stichlovu mlýnu, kde ozdobeni stopami bahna zkoumáme stav kaple Panny Marie a přístřešku, tentokrát bez žádného občerstvení.

Opouštíme tedy tato, kdysi obydlená a dnes náletem nekvalitních dřevin zarostlá místa kolem Dubinského potoku po cestě, kde se střídá bahno s brody, pod Šemnickou skálu. Cestu střídá ve sjezdu louka k „Beranímu dvoru“ a dál až k asfaltu nataženému kolem Ohře. Zde Pušák nasazuje tempo ve směru k Šemnici u Mostu a již pod námi duní konstrukce mostu pamatující poválečné doby a připomínající nezištnou pomoc z UNRY.

Míjíme první chaty a zahrádkáře, jenž nedočkavě zarývají své prsty do sotva rozmrzlé prsti. Stezka rozmáčená jarními vodami, vlevo se nebezpečně přibližuje hladina Ohře, chybí jen kopřivy. Ouroďák a Jezevec si vychutnávají v sedlech hardtailů v listí schované a v trávě vyrýsované kořeny před a za Hubertusem. Všeborovice, chvilka čekání na rozvážně jedoucího Ouroďáka a do cíle U Kubrychtů jen kousek a kde vody proud vody odnáší jehličí, bahno i písek z kol. Garmin pak naměřil „jen“ 37 ujetých kilometrů, 718 nastoupaných metrů a mnou spálených 1447 kcal.

Dnes vynechávám kolektivní posezení ve zdejší osvěžovně a fofrem jedu k domovu a vstříc přípravě na ples ve stylu 30. let. Měním cooldres Tukana za oblek „black tie“. Ze skříně vytažen smoking i motýlek je kupodivu nalezen. Černý krém pak dodává ztracený lesk k „black polished“ oxford obuvi. Drahá polovička také stylově upravena a večer pak projevuji taneční nadání a spaluji další kalorie v jazzovém rytmu a víru tance. Společně s Pepou tak dále šíříme pověst Tukanů stylově u baru i ve víru tance na parketě …

fotky

nad Ležničkami

ještě namažu řemen…

Kamarádi, 7. březen jsme kdysi prostáli ve frontě před květinářstvím, abychom sehnali za drahý peníz povadlé rudé karafiáty. Jiné květiny se, v tomto předjarním čase za železnou oponou nevyskytovaly. Dnes řešíme, která poupata z bohaté nabídky květinových závodů potěší zítra oko drahých poloviček, či obměkčí srdce tvrdě se tvářící šéfové.

Ovšem jarní cyklosezóna a závody se blíží a tak kam vyjet, je na náčelníkovi. Na výběr je množství cest i necest, suchých, mokrých i řádně probahněných. Jedu odpoledne ke Startu, kde JTF hlásí „…dáme Loket, Supí potok, Slavkov, Ležničky, zakroužíme přes Tepličku na Fčelín a SOS“.

Vyjíždíme v osmi, a počátek sezony se projevuje. Mažu s ostatními po louce ke Globusu, přičítám si nastoupané metry nad Svatoškami a před sjezdem k Ohři se snažím rychle uklidnit dech a tep. Klidné, výletní tempo kolem vody do Lokte se mění a stoupání kolem Supího potoku opět nezklamalo. Povrch lesní cesty řádně upraven lesními stroji, bahno mám až za ušima. Dvory, Nadlesí, Třídomí tentokrát míjíme a do Slavkova dojíždíme kolem Kopaniny a Tábora XI. Nikdy jsme tudy nejeli, ale již na nás zírá ústí tunelu. Ti co se bojí tmy jedou po stezce nad tunelem a ostatní se vrhají bez bázně do temného podzemí, kde kdysi supěly parní stroje a duněly koleje. No zážitek na celý život.

V muzeu města Slavkova našel Bobo zdroj 10° síly a posiluje tým. Stasis po levé ruce a před námi Ležnice a Ležničky s dančí oborou, kde necháváme vykulené paroháče za sebou. Rychlý sjezd po loukách do Tepličky a čeká nás asfalt položený k Cihelnám. Balík to svižně valí, auta mají co dělat aby nás předjely. Odbočka ke golfu, V.I.P. prostory míjíme s klidem gentlemanů a rychle míjíme i potemnělý Fčelín. Dávám si zkratku, chvilka čekání na kamarády a z nově položeného asfaltu k vesničce SOS odbočuji již za tmy na Jezevcovku, kde se vyřádili lesní dělníci a dnes i Tukani.

Nový asfalt si vybral svou oběť, zadní duše vydechla a Pavel tlačí svého bajka k cíli. Ještě že je tu pomoc na telefonu. Potrhaný tým pak postupně dojíždí k bráně základny. Bajky, očištěné od nánosů bahna i jehličí, zaparkovány v garáži a spolu s ostatními parkuji za stolem, kde nás čeká překvapení od Maďara. Gratulujeme mu k životnímu výročí, 55 let zážitků má za sebou a před sebou pečená kolena, od kterých mu čile pomáháme. Dima zalévá svou víru a v době půstu jistě hluboce trpí s pohledem na všechny zúčastněné, na které tato lehká a dietní strava příznivě působí.

No vše má svůj konec a nerad opouštím tyto rehabilitační prostory. Doma zjišťuji, že jsme dnes ujeli 50 kilometrů v celku dobrém tempu. Garmin také prozrazuje tajné aktivity Tukanů kteří dnes nebyli s námi. Jirka Řízek i Roman s Ájou nabírají objemy na silnici, Marty nabírá sílu s „jízdou uvnitř“ a zvědi také prozrazují, že i šampión ladil formu v lázeňských lesích. Tak jen tak dál…

fotky

náš člověk v závodě

Tukan Vladimír na trati závodu

„Kamarádi, zítra 4. 3. je start vyjížďky od Startu již ve 12.30 hodin. Pojedem se podívat na závody na historických lyžích v Abertamech…“ tolik slovo boží před vyjížďkou, tedy náčelníkovo. Věčerním, sobotním vlahým vzduchem pak přilétá mobilní cestou zpráva, psaná v deliriu tremens jako poslední vzkaz Tukana fešáka H. před odchodem do říše snů, zapomění a odpočinku:

Číst více