sjezd od Findlaterova altánu k „Velbloudovi“
nájezd na „Hadovku“
Blíží se hodina startu vyjížďky, přehlížím čtvereční metry prořezané trávníkové plochy a dnes velmi rád opouštím jarní gymnastické cvičení s hráběmi. Měním zahradní dres za barvy Tukanů a jedu ke Startu, abych si spolu s ostatními připomenul tratě jarních závodů, vytýčených v lázeňských lesích po obou stranách řeky Teplé.
Sluneční paprsky mně tlačí do zad ve sjezdu ke Kauflandu a po chvilce dojíždím ke Startu. Účast náčelníkem hodnocena jako dobrá a již stoupáme do Tuhnického lesa abychom zakroužili a prozkoumali stav traťi prvního jarního závodu. Svižné tempo, jarní teploty a rychlý nástup do výšek nutí zimomřivého kamaráda svléknout zbytečné vrstvy. Nejenom Tukani v zimě nelenili, ale i lesáci si dali záležet a nastlali všude větve i pořezané stromy a zanechali po sobě rozbité stezky. No závodníci si to jistě užijí.
Zahájené tempo držíme po Jezdecké k Lučnímu rybníku a od Svatého Linharta k lomu nad Doubím, kde ve sjezdu v kamení míjím Dimovo oblíbené opěrné body-břízky. Tým hnaný nevyšvihanými mladíky v čele s Pušákem mizí v buřeni. Mezi stromy a na kořenech cvičím rovnováhu i techniku a tlačím opozdilé před sebou k Ovčímu rybníku. Chvilka na oddych a jedeme na tratě druhého závodu nad letním kinem.
Lesovna Diana, sjezd po Rohanově stezce měníme za stoupání po Nerudově stezce zpět k lesovně, Russelova cesta a pak pod Dianou nás zastavuje červená na mezistanici lanovky pod Jelením skokem. Marxova stezka, památník Kniha a za Fidlaterovým pomníkem nás čekají serpentýny k „velbloudovi“, tentokrát vylepšené hlubokými závějemi bukového listí. Dnes necháváme velblouda klidně odpočívat a sjezd nás vede k „hadovce“. Idilickou náladu sluncem prosvětleného svahu s vyřezanou cestou ruší rámus šaltrů, molekuly kyslíku mizí v plících, tep se pohybuje někde kolem dvoustovky. Sleduji výkon Romana a Martina, zkouším je napodobit a pak vzorově a úspěšně tlačím kolo k vrcholu s minimální časovou ztrátou.
Rychlý sjezd končí u letního kina a hotelu Richmond, dnes obsazeného vyšťaveným, hladovým a německy mluvícím proletariátem. Proplétám se mezi plechovým spotřebním materiálem na čtyřech kolech k začátku modré značky a už se sápu do svahu po stezce pod starou pražskou. Udržuji pravidelné tempo, skácený strom je však těžkým soupeřem. Nerad opouštím sedlo a kolo, jako ostatní přenáším a dál si, opět v sedle, přičítám nastoupané metry ke stezce Na Milíři a k Černému koni.
Do Tyršovky je to po asfaltu kousek, ale Tukani letí, po kdysi jetelné stezce, dnes za novou výstavbou zničené stezce vzhůru do lesa nad rodinnými domy. Turgeňevova stezka nás vede k altánu Panoráma, odkud není nic vidět a ke stoupání na plošinu Kamera Obscura. Zažívám zde pocity závodníků, jenž by zde kola asi nejraději zahodili a tento pocit mne doprovází až k altánu na Třech Křížích a neopouští mne ani u Ottova sloupu. Pro uklidnění je zde ale vložen příjemný sjezd mezi buky a rovnou dolů k chatě V Sedle, kde Bobo vzdychá a svou kondici hodnotí slovy „jsem prošitej a jedu obsadit pozice na základnu…“.
Tým pak míří do stoupání ke Gogolově chatě a pak po červené dolů do bahenní lázně. Dnes dávám přednost bahnu a někteří zkouší svou technickou zdatnost na hřebínku nad úvozem. Tlačenice na hřebínku končí letem Pavla, jeho nový full letí za ním a jen ohnutá patka šaltru připomíná tento odvážný výkon. Silné ruce a odvaha narovnávají háček, Pavlovo naražené koleno narovnat nejde, raději končí a jede k základně za Bohoušem. Nás čeká ještě výjezd k „Stefaniewarte“ a pak už jen sjezd od zavřené rozhledny po žluté zpět na Turgeněvovu stezku a dál až k „Jaru“. Nasazenou rychlost pak udržujeme kolem tržnice a Becherplatzu až k bráně kulturněrehabilitačního centra, kde již čekají odrodilci a Vítek.
Stůl obsazen, zálivka donesena a Vítkovi přejeme mnoho úspěšně projetých kilometrů na novém jednovidlovém kole zelené barvy, se kterou ale neladí barva jeho nových treter. No nemůže mít všechno a barva treter výkony nedělá. Čas plyne, „nováček“ Vladimír se také zdravě připomněl i polámaný Karel se „vykecal“ a zahltil mé uši. Řady u stolu řídnou, vyrovnávám své závazky a jedu „nocí, tmou a divočinou“ k domovu, kde zjišťuji, že jsem ujel v „lehkém“ lázeňském terénu a tempu 32 kilometrů a do deníčku si mohu zapsat 897 nastoupaných metrů…
Napsat komentář