Jelení

S Mírou pod Pašeráckou hospodou

Počasí stále přeje pohybu nejen na sněhu a jak prozrazuje virtuální svět, jistí Tukani hýbou svými svaly s pomocí běhu na pásu, jízdou v sedle bajku na asfaltu a cyklokrosce v terénu, či trhají rekordy jízdou na kole uvnitř„. Zřejmě nová disciplína, jenž rázně zahýbe fyzickými předpoklady Martyho a posune jej do nové cyklosezóny.

Včera kamarádky i kamarádi vybavení úzkými  prkýnky světových značek provětrali terény kolem golfu, světla jejich čelovek ozářila i stopy, zanesené větvičkami a jehličím, ve směru k Jelení. Dnes, v jarní teplotě a pohánění slunečním větrem, se ti svobodnější projeli z Jelení po zmrzlé pláni „U Pašerácké hospody“, aby u „Slatiny“ unikli kdysi bdělým očím strážců do spřátelené ciziny na Kammloipe.

Silná sestava pak zakroužila kolem přehrady s krátkou zastávkou v iglú, aby se pak rychle vyšvihla k Přednímu Ostružníku a následně ztratila výškové metry ve směru k Rolavě. Modrá obloha jak v horských oblastech devizové ciziny, polední slunce rozehřívá pláně. Dávám přednost pevnému podkladu neupravené stopy, JTF zkouší nosnost sněhu na pláních a stručné hodnocení „stojí to za h…o“, říká vše a maže za mnou a Martinem k Cíňáku. Stopa na tu bídu dobrá, lyže jedou, Martin přidal plyn a mizí někde vpředu. Ve sjezdu k Jelení si dávám, s ohledem na naražená žebra pohov, nikam nespěchám a potkávám Míru Šmádla, jenž zde vyvětrává z mozku zklamání z vypočtené výše důchodu.

Následně s náčelníkem dorážíme za Martinem do Jelení. JTF jde vyzvednout drahou polovičku z lokálu místní osvěžovny a v novém Martinově samohybu spěcháme vstříc pracovním úkolům, zalykat se domácím štěstím či protahovat svaly gaučingem.

fotky     video

Loading