Ranní hodiny, v den před čtvrtým adventem chladno, skoro vlhce lezavo. Ve Varech vše schováno pod šedivou pokličkou inverzních projevů počasí. Světoznámé místo, kde se veškerý život se schoval do tepla a mezi nacpané obchodní regály přeplněné vším možným a zbytečným co nesmí chybět pod ozdobenými zelenými větvičkami vánočních stromků. Příznivé zprávy z místní porodnice říkají světu, že na svět vykouknul nový Tukánek, jenž bude brzy šlapat na paty těm starším, včetně zakládajících členů.
Tak jsem se v tomto silně předvánočním čase, plném očekávání a všech možných přání a nadějí, nechal zlákat k potěšení, které jsem si sice vychutnával celá dlouhá léta a dnes zažívám tyto slasti znovu. Tuto slast jsem měl vždycky rád a vydržel jsem se na ní koukat celé dlouhé hodiny. Dnes tedy lámu pracovní normy ve společnosti Tukana Dimy pod velením kamaráda Pedra. Oba se máme stále co učit, výkony odpovídají schopnostem i duševní svěžesti v tomto věku. Čas je však dnes velkým nepřítelem a úterní vyjížďku musím tedy odepsat. S hasákem v levé ruce zamačkávám pravicí slzu v oku a do pomyslného tréninkového deníčku zapisuji pouze převýšení získané na schodech panelového stroje na bydlení.
Poctivě prožitá šichta je za námi a po domluvě jdu s Dimou a Miluškou vyvětrat plícní sklípky zalepené prachem z instalačních šachet do Tuhnického lesa. V pozdním odpoledni, ve tmě, chladném vzduchu , oparu a ve spadaném listí stoupáme společně po stezkách k vyhlídce Na skalce. Vary pod námi ozářené nejen veřejným osvětlením. Klid a ticho nás doprovází dál ke Svatému Linhartu, kde je okolní les pustý bez života. Snad i zvěř v oboře se odebrala k bojovým žážitkům v nákupních chrámech.
Nachozené metry ve slušném tempu přibývají, míjíme lesovnu Diana, Rohanova stezka a Magnum nás vede k Lesmistrově stezce a ke střelnici, kde pilní pistoloví střelci hlukem střelby ruší neobvyklé ticho v tomto prostoru. Ještě chvilku měříme svými kroky zbylé metry k základně a po ujití 10,2 km ukládám své obroušené podrážky a znavené sedací partie za stůl vyhřátého kulturněrebailitačního zařízení.
Chvilka čekání a na svá místa se hrnou bahnem olepení kamarádi, kteří si dnes mohli vychutnat potěšení z jízdy na kolech a v terénech rozložených kolem Horního Slavkova. Skromněvýstižný komentář „… zakroužili jsme kolem Slavkova…“ říká vše a víc vám řekne mapka trasy, kterou dnes zaznamenal svým Polarem Martin a pár fotek, ze slavnostně ozářeného loketského hradu a města Lokte, pořízených profíkem Martinem a JTF. Nebo se zeptejte Pepy…
