ve stoupání na odbočce od Vlčího potoku k Rájci
před Přebuzí na zelené pod Komářím vrchem
28. října l.p. 935 před fortnou kostela ve Staré Boleslavi naposledy vydechl, proboden mečem český kníže sv. Václav. Vražda odpovědnými orgány rychle vyřešena, bratra Boleslava z toho právníci vysekali a ejhle, nyní v tento den slavíme Den české státnosti. Nu zřejmě dobrý základ státu přežil staletí a dnes velká účast Tukanů jede doprovodit náčelníka, aby se neohrožen neztratil v divoké přírodě kolem Černavy, Rotavy a v okolí Frühbuss.
Počasí a předpověď jak na houpačce, co si obléct je jak sázka do loterie. Deset Tukanů podpořeno i účastí a duchovní podporou faráře, sice bez ornátu, ale s vírou ve zdolání všech možných překážek na dnešní trase vedoucí skoro do nebes a posléze i zpět do nižších nadmořských pozic rozložených kolem kulturněrehabilitačního pekla U Kubrychtů.
První kilometry vyplněny nejen rozehříváním svalů, ale i hledáním ztraceného plastového víčka z náčelníhovy lahve. Víčko bohužel nenalezeno, nenahraditelná ztráta obrečena a tým projíždí Novou Rolí a míří kolem rybářů k cestě kolem Vlčího potoku. Mírné stoupání nahrazeno stoupáním prudkým, kde se ukazuje fyzická i technická zdatnost. Obtížné, pro mne nejetelné úseky hravě vystrkávám, čas neztrácím a stále tlačím tým před sebou ve směru k Rájci, Černavě a Poušti, kde nás opouští duchovní pastýř, spěchající domů. Již bez faráře dáváme lalůček po „lakatošce“, abychom se vyhnuli části panelky položené ve směru k zámečku Favorit.
Chvilka hledání, gpska ukazuje nový směr a svěží „lakatoška“ poskytuje vše co si zdatný Tukan může přát, louže, hluboké koleje vyplněné vodou i bahnem a zbytek rozježděné cesty proložen vrstvou odsekaných větví. Míjíme lovecký zámeček, kde ticho ruší jen bublání vody ve Skřiváni. Naše pláště se odvalují ve směru k Rotavě a Růžovému údolí, kde nastupujeme do dlouhého desetikilometrového stoupání k Přebuzi. Jízda ve spadaném listí a mezi barvami připravenými podzimem pod Kosinou a mezi Komářím vrchem a Špičákem rychle uběhla. Přebuz nás vítá citelným chladem a silným větrem vanoucím z říše, vše zachraňuje nabídka menu v místní osvěžovně.
Napojeni a nasyceni opouštíme náčelníka, jenž se vydává sám do boje s nadmořskou výškou a nepřízní počasí v jemu známém terénu. JTF míří na chatu do Stříbrné a tým se vrací zpět po asfaltu k Rudné, aby pak odbočil a ve sjezdu kolem Rudenského Špičáku, Díže dojel pod Jedlovec a do Nejdku sjel prudkým sjezdem, po dnes kluzké stezce, z Žižkova vrchu. V pěkném sjezdu se Pepa nemůže nabažit přírody a jistě jen v čirém záchvatu nadšení chce náhle létat jak tukan, opouští sedlo fulla a objímá kmen stromu. Škody nezaznamenány, krev neteče, strom to přežil a od Žáby trháme asfalt do Hammerhäuser a kolem trati k „niťárně“. V Nové Roli je vložen technický úsek po břehu rybníku ke hrázi, kde nás opouští Roman.
Zbytek okleštěného týmu projíždí Jimlíkovem a kolem parovodu do Žižkastreet a k vysílačce, kde je dnes uzavřen okruh. Šampión jede k pumpě ošetřit svého modrého miláčka, Bery jede domů obdivovat Tygra na stěně i Pepa jede doplnit chybějící rodinobody a já se také jedu zalykat domácím štěstím. Irča jede venčit kočku (nebo kočka venčí Kočku?), zapsat účast na základnu jede dnes, po 60ti kilometrech v terénu a pěti bajkohodinách jen Pušák, kde v sedě u stolu podává zprávu o průběhu dnešní jízdy předsunuté hlídce Pepínovi. Jak oba dopadli nevím, ale Den české státnosti tedy důstojně oslaven a můžeme se směle a s plnou silou vrhnout do listopadu a příprav na podzimní časovku v Čankově ( http://bahno.ambike.com/ ) …
Napsat komentář