2016 08 23 Stichlův mlýn


Jiskra Karlovy Vary

Jiskra Karlovy Vary…Čočkin větrá šatník?

nad Jarem

nad Jarem

cesta je zarúbaná

dá to někdo?

Tukani v Milevsku

stopa Tukanů v Milevsku

Úterní letní odpoledne, okupační výročí, olympiáda v Riu a jiné srpnové významné události jsou za námi. U ACS se objevuje dnes Čočkin (zřejmě větrající svůj cyklistický šatník) v originál dresu Jiskra KARLOVY VARY a jistí pamětníci vzpomínají na své začátky v cykloturistickém oddílu ve Dvorech. Dres je parádní, vlněný, teplý, moly doposud nenapadený a budí pozornost.

Pozornosti ovšem neujde ani směr dnešní vyjížďky, směřované do míst, jenž se hodně dlouho nejela. Zástupce velitele velí „Dáme červenou k Sedlečku a pak ji vyjedem až k silnici na Andělku“. Tým vyjíždí a ukrajuje první metry za Pušákem k Jaru, kde 19 Tukanů hravě zastavuje veškerou dopravu a zdolává úzkou stezku mezi zábradlím a úlisně položeným pražcem. Kdo ho tam iniciativně schoval nevíme, ale výjezd k vodárně pod Třemi kříži a po červené stále k R6 je pak hračkou.

Krásné výhledy z úbočové cesty na Krušné hory se střídají s rychlými pasážemi ve směru k rybníku nad Sedlečkem. Na výběr máme několik cest, všechny ovšem stoupají do nebes a přednost je dána čevené stopě vedoucí k patě Šemnické skály. Jindy velmi oblíbený sjezd na této stezce se ale mění v těžký zápas s gravitací a stoupání zvládá jen nezmar Roman se srdcem v krku. Já dávám jen kousek a pak místy víc než 17% stoupání proložené kořeny poctivě vystrkávám v závěsu za ostatními. Šemnická skála vlevo a vpravo odbočuji na žlutou a k silnici k Andělce.

Kousek asfaltu a sjezd po žluté k Dubinskému potoku dává tělu, tepu a dechu pocit uklidnění. Před námi je ale dlouhé stoupání v šotolině ke kapli Panny Marie a od Štichlova mlýnu si stále přičítáme poctivě vyjeté a nastoupané metry ke kostelu v Andělské Hoře. Jo kde jsou ty časy kdy se toto jezdilo po louce a na cestě se překonávaly vlhké a kluzké čedičové kameny. Přijíždím ke kostelu, kde Roman sjíždí schody a mladý Čočkin sleduje s obavami technický stav svého, údržbou velmi ale velmi zanedbaného bajku. Asi to mají v rodině.

Těžké časy a prudká stoupání máme za sebou. Od kostela míříme k R6 a mezi lány obilí a loukami jedeme k Pytlákovu hrobu, kde nás před brodem na Mlýnském potoce zbaběle opouští Čočkinova grupa. Rozbouřená hladina a hloubka vodního toku hravě překonána a dlouho nejetými stezkami nás vede malý náčelník k dravému brodu na Lomnickém potoce, abychom se pak zasekli mezi poraženými smrky ve stráni nad Pilským hřbitovem.

Chvilka nesení a strkání bajků a už zase můžeme jet. V Pile pak nacházíme u zastávky autobusu opuštěného Čočkina juniora s padající levou klikou, studujícího jízdní řád a zřejmě čekajícího na ranní šichťák. Chtěl bych slyšet komentář Čočkina seniora. Na radu ať to na Mravenčák vytlačí a pak sjede koloběžkou ke Kome mlaďas nereaguje. Přátelskou radu ať prastarého bajka hodí do nejbližšího kontejneru a jde pěšky, si k srdci také nebere. Necháváme jej tedy osudu a na pospas místním, krvežíznivým domorodcům.

Kolová, výjezd po modré kořenovce k vrcholu Pičusbergu za námi. Ruský komentář k nádhernému výhledu na Vary raději nevnímám a padám ve sjezdu k „lanýžovce“ a ke Kome za ostatními.  Kilometrů je sice málo, ale nastoupané metry svědčí o namáhavosti dnešní vyjížďky. Čas pokročil, ve větvích slyším hlas větru, který oznamuje že „Zuzanka čeká“ a tak se jedem představit lázeňským hostům a zkontrolovat stav zlatého pruhu Karlových Varů. Když se probourávám lázeňskými davy, vzpomenu na slova poručíka Hamáčka „lidí je jak sra..k“, zachytávám nástup k pivnímu špurtu a jsem, spolu s ostatními kamarády, po ujetých 40ti kilometrech v náručí základny.

Tentokrát slušná účast bajkerů posílena o náčelníka v civilu, vyšťaveného Boba z pracovního procesu i Vítka gumujícího silnici kolem Velasu. Stůl obsazen, zábava v plném proudu, z Vladimírova půllitru je náhle malé pivo a střepy přinášejí štěstí, tak ho využijme. Martin si nedá pokoj a posílá silně romantický pozdrav z běhání na chorvatském pobřeží. Náčelník ukazuje foto z Milevska, kde se sláva Tukanů vyhřívá v poutači restaurace. Sláva plzeňské Viktorky pohasla a pohasíná i světlo a nastupuje teplý večer nad Starou Rolí, Zděněk míří k pumpě a já jedu podrbat fenku, obejmout drahou polovičku a intenzivně se zalykat, s otvírákem na pivo v pravici, domácím štěstím.

fotky       video


Loading...
Délka: 40.77 km, Převýšení: 1236 m
Zvětšit mapu | Stáhnout GPX

 

 

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)