Rolava ...Chaloupecké parkoviště

Rolava …Chaloupecké parkoviště

Rolava

Rolava

Stoneman opět pokořen, za měsíc znovu nábor. Kdo se přidá?

Stoneman opět pokořen, za měsíc znovu nábor. Kdo se přidá?

Kamarádi, příznivci dálek, výšek, zaplaťte dnes DPH, zapomeňte na pokladny, odložte připravené úkoly a plány na pozítří a pod přímým vedením náčelníka dnes dáme Přebuz a zakroužíme netradičními cestami při návratu domů. Předpověď počasí veskrze příznivá, odpoledne slibované deštíky nebudou překážkou. Je deset hodin, postupně dojíždí kamarádi a u Startu v lázni pálivých paprsků slunce si vzpomínám na slova písně „Slunce pálí jak ďas a za krátkej čas vzdáš hold suchej švestce …“ .

Stává se pomalu tradicí, že Pepíno při výjezdu tímto směrem před Novou Rolí vždy píchne, má co opravovat a může nacvičit techniku lepení své černé duše za dohledu Pavla. Asi se mu chvějí ruce, nebo není dostatek vzduchu pro napumpování, chvíle zdržení se prodlužuje a od Role nám přijíždí naproti nedočkavý Roman s Ájou, objevuje se i Míra Šmádl, jenž se zkušeně vysmekl z Plzně a spolu s Tukany touží prošvihat terény kolem Rájce, projet Černavou, Pouští a vyjet Liščím údolím až k nebesům a do Přebuzi.

Rychlé tempo ve stoupání a zdržení je skoro smazáno, osvěžovna Kovářská bouda obsazena, posléze vyjedena a vypita. Po očku sledujeme vývoj předposlední etapy Tour de France, kávička vychutnána, je zaplaceno a tým vyjíždí ve směru k „divadlu“, které jsme naposledy projeli předloni v lednu na běžkách. Dnes po sněhu ani památka, ale z nebe začínají padat první kapky deště a Tukani slétají kolem Rolavy na Chaloupky a do Nových Hamrů, kde se máme setkat s Irenou.

Logistika perfektně zafungovala a tým posilněn o Irču stoupá kolem nádraží po Karlově stezce už v drobném dešti k Sejfům a k Oldřichovu, kde naše tělesné schránky omývá regulérní déšť. Další postup po modré ve směru k Trousnické skále nemá chybu, chybí jen obvykle nezapomenutelné výhledy na Doupovské hory, Vary, Slavkovský les a dnes v teplém dešti  postrádám i šampón.

Jsme kousek pod Velflíkem, nadmořská výška kolem 950 metrů n.m. dělá své s tělesnou teplotou a před sjezdem k hájovně Velflík navlékáme pláštěnky a větrovky. Další sjezd po žluté po zralé úvaze necháváme na jindy a po zelené ztrácíme rychle výšku k Odeřskému jezírku a v kořenových partiích lesního terénu mezi Březovým vrchem a Kupkou až k mokrému asfaltu silnice do Děpoltovic, kde se odrozuje Roman s Ájou mířící do sucha a komfortu studené sprchy panelákového stroje na bydlení.

Voda seshora i zespoda, promočená vložka čvachtá na sedle, kůže na prstech na rukou jak po dvou hodinách v bazénu a po prohlídce výstavby rodinných domků v Mezirolí, konečně brzdíme u bran garáže osvěžovny U Kubrychtů. Z bajků odplavena špína, jehličí a jiné cestou nabrané nečistoty, pod zadkem a nacucanými vložkami složené ubrusy, na stole přistává první runda cukerného roztoku žluté barvy a rehabilitace může začít.

Zábava v plném proudu, „Wokap“ hlásí, že Láďa s Berym vyjeli v pět ráno a tentokrát pokořili „Stounemana“ v rekordním čase jízdy 10 hodin 41 minut a snědli hory palačinek v celkovém čase 14ti hodin. Martymu zvlhly úžasem oči a náčelník okomentoval výkon „to si děláte prdel!“. Blahopřejem na dálku oběma borcům a Láďa svojí šestinásobnou účastí atakuje první desítku žebříčku zlaté vícenásobné účasti. No na prvního Patricka Günthera hledí hodně zezadu, doma pak po rumové kůře a tomto výkonu spadl ze židle, ale jeho dotaz „za měsíc znovu nábor, kdo se přidá?“ je silnou výzvou …

fotky

 

 

Loading