pod Mezirolím
neumírej, máš je na dosah…
Máj pokročil, rozkvetlým šeříkem již nemáme koho vítat a v čase, kdy ze západu nám začínají importovat letní tropické dny, sportují nejen Tukani. Povzbuzujem davy nadšených amatérských běžců obojího pohlaví, barev pleti, politických názorů a dnes překonávajících s úsměvem kilometry na půlmaratonské trati ve Varech ve společnosti zchvácených zahraničních profíků, povinně sbírajících finanční smetanu za vítězství.
Rtuť v teploměru v poledne skoro vaří a od Startu místo k bazénům, míříme opět do kopců a stínu krušnohorských hvozdů v okolí Indiánského jezírka nad Tatrovicemi. Trať Kiwi nás vede do Mezirolí, kde ve sjezdu do Nové Role Irča konečně předvedla svou odvahu a ukázkový sjezd. Tým ochuzený o náčelníka a zachlastávající vrchaře Ouroďáka i Boba, projíždí Rolí ve směru k rybářům a v prachu rozpálených lesních cest pod Kobelec a na Novou Suchou. Tempo je rychlé na nikoho se nečeká a nikdo zbytečně nevychládá. V Poušti se obracíme a kolem Studené vody a stále v prachu jedem k Indiánskému jezírku v jehož klidné hladině se odráží skály lomu, zní ozvěna písní trempů z osady Arizona a kde si Pepíno vychutnává, kromě traťovky i jaro.
Start půlmaratonu ve Varech se blíží, ve sjezdu do Tatrovic a ve výjezdu k Liščímu vrchu se nezdržujeme a už si všichni vychutnáváme krásy průmyslem znetvořené krajiny a nezapomenutelný odér vřesovského rektizolu. Rychle objíždíme Smolnickou výsypku kde z jejího vrcholu jsou daleké a pěkné výhledy na panorámu Doupova i Slavkovského lesa. Znalci místopisu obdivují výhled na Spahotel Imperial a jistě v duchu oceňují hodnotu těchto pozemků navršených nad obcí Pechgrün. Kouknu ještě na vzdálený a doposud nepřístupný vrchol Dyleně, pouštím brzdy, prachem a kamením jedu za ostatními k Osmoze. Božíčany, Jimlíkov jak po vymření, ještě si přidáváme kolečko kolem Havířského vrchu, v Putschirn přejíždíme fofrem silnici II/222 a kolem mlýna sprintujeme do Jenišova, kde po Jetelstrasse přes strada Pampelišková míříme k Tesku a zapudrovaní prachem konečně i na základnu.
Terasa rehabilitačního střediska je volná, slunce vysušuje pot a chybějící voda je, ve společnosti kamarádů, pilně doplňována. Nad hlavami nám krouží vrtulník sledující odvážné a nadupané masy půlmaratonských masochistů. Jdeme je podpořit a již kolem nás běží, spíše vzduchem letí, první zchvácení závodníci ukrajující poslední kilometry z 21,0975 km dlouhé asfaltové mučírny. První žena z Keňské líhně talentů již dávno proběhla, aplaus a povzbuzování kamarádů Tukanů přijímá a hlavně vnímá Martin, jenž má vítěze a soupeře skoro na dosah. Dlouhé, roztahané pole běžců zakončuje sanitka a sběrný vůz firmy AVE. Co sbírali na trati se nepodařilo zjistit, ale víme že Martin s úsměvem neustále tlačil do cíle uštvané soupeře a doběhl chvilku za vítězem v čase 01:34:06.0. S medailí se pak přiloudal ke Kubrychtům pochlubit i sportovní nezmar Michal Vinš, všichni mají náš obdiv.
Napsat komentář