předjarní klasika
Kamarádi, koukám z okna jak paní Zima pomalu balí kufry, chystá se rozdávat zimní nálady v krajinách bližších severnímu pólu a nám tu nechává poslední ukázky své moci. Počasí jak v dubnu, teplota kolem nuly, sněhu v nejmenším a i jinak chudém kraji málo, zato bahna a vody více. No podmínky stvořené v tomto období jen a jen pro Tukany kroužící po necestách a hledající klid pro přípravu na cyklo sezonu, jenž už, už, už klepe na dveře.
U ACS dnes chybí oba náčelníci a rozhodnout se kam jet chvilku trvá. Do čela týmu je poslán zodpovědný Roman a směr určen k Dlouhé Lomnici, Andělce a k Šemnické skále. V Tuhnickém lese zahříváme svaly, dáváme lalůčky po trati Jarního Bahna abychom u vodárny fofrem sjeli do Březové, odkud nás ve stoupání na Kolovou vede červená značka. Stále se držíme trasy Artamona, před Telencem vhodně proloženou tréninkem jízdy v bahenních úsecích a na kořenovce. Ve stínu zmrzlé louže a omrzlé kameny za Pilou nesvědčí úzkým cyklokrosovým gumám a Bery před Hájnicí uléhá do mechu a jistě to není touhou po poledním klidu. Stopy bahna na pravém boku odstraněny a Bery je za chvilku opět mezi námi a na jeho výkonu tento úlet není znát.
Klidná jízda je náhle přerušena nezvyklým zvukem v zadním kole Čendova bajku. Prasklý drát vytočen z niple, odstraněn a zdaleka viditelná osma Čendovi zřejmě nepřekáží. Koukám také na nalepené bahno na mých pláštích a rámu, projíždím louže abych se tohoto hendikepu zbavil a chválím v duchu výrobce blatníků. Nějak se ale nedaří, tak si stále vezu nabraný sajrajt ve směru k Bažantnici a v hlubokém brodu na Mlýnském potoce v lese u Pytlákova hrobu se jej konečně zbavuji. Dáváme stále trasu Artíka, brod na Telenském potoce také řádně naplněn a před námi je Andělská Hora. R6 zdolána a pro uklidnění dáváme asfalt k odbočce na Šemnickou skálu. Pod Šemnickou skálou chvilka na traťovku a já do ticha připomínám, že zde kdysi stávala oblíbená osvěžovna.
Roman dává poslední pokyny Áje jak se chovat ve sjezdu lesem a v terenním zářezu a už pouštíme brzdové páky a zvedáme v té rychlosti listí až k rybníku nad Sedlečkem. Opět seřazeni vyrážíme po červené ve směru k RD a Drahovicím, kde se u zahrádek dělíme na místní a na přespolní, kteří to mají do Role a do Děpoltek ještě pár kilometrů. Bery míří domů do sprchy a já jedu na základnu podat Dimovi a Ouroďákovi hlášení o průběhu dnešního švihu. Oba nalézám u stolu ještě zpocené a udýchané u piva!!! a po 55ti kilometrech jízdy na asfaltu mezi Varama a Ostrovem. Místa se pomalu zaplňují a doráží i Zuzka, jenž si dnes vychutnávala první kilometry v sedle po hodně dlouhé době a také Bobo, Irča a Pušák vyšťavený neustálým bojem s kuličkovým hřídelem.
Jedu domů a málem ztracený a znovunalezený zdroj světla odmítá spolupracovat. Držím se v závěsu svítících kamarádů a zbytek cesty se snažím prokličkovat srabácky a neosvětlen po chodníku. Do statistiky zapisuji svých najetých 45 kilometrů a do Ájiných 59 kilometrů mám dnes hodně daleko.
Napsat komentář