V Březí nad Tepličkou
Je prvního března, roztřesený hlas alkoholika hlásící davům „právě jsem přišel z Vikárky“ odvály do minulosti západní větry i vítězné časy jistých únorových dnů máme také za sebou a pro TUKANY, připomínám všech generací, již dávno neplatí rčení „Březen za kamna vlezem“. Lehce pocukrované terény Tuhnického i Slavkovského lesa bez slibovaných závějí sněhu, vítají dnes všechny, kteří dávají přednost pohybu v přírodě s následnou rehabilitací v místech tomu určených před masáží mozku skrytou pod heslem „Březen – měsíc knihy“.
Na hladině rtuti v teploměru se dnes tvoří ledový škraloup, od západu vane sice svěží, ale dost chladný vítr a do tohoto stavu vyjíždíme od ACS vzhůru k vrcholům Tuhnického lesa abychom rychle sjeli do Doubí a od Pionýrského v tréninkovém tempu přičetli nastoupané metry k vyhlídce na Vildenavu, protáhli se a rozšířili plicní sklípky ve stoupání pod Koulí. Na Kozích hřbetech chvilka na traťovku a zasněžené terény ve směru k Bošířanům nejsou nepřekonatelné. Gumy kloužou, jízda se spíše podobá balancování na laně, na kufry se lepí sníh bránící rychlému našlápnutí do pedálů. V Bošířanech ticho, jako obvykle vítr a zima, pro potěchu očí Jirka elegantně předvádí, na ledem pokrytém asfaltu u popraviště, tělocvičný prvek známý pod rozkazem „K zemi!“
Nízké, šedivé mraky skrývají jindy pěkné výhledy k Andělské hoře, Krásnu a na Krudum, louka a zavátá cesta vedoucí ke Slavkovu rychle překonána. Domorodý příslušník Biketeamu Tukan Láďa nás vede k Ležnici, kde se ztrácí mezi ploty v krátkém sjezdu opožděný Dima, vracíme se pro něj a všichni společně projíždíme místem s průměrnou mírou aktivity radonu geologického podloží obce Stirn/Ležnička. Začíná se stmívat, od vrcholu V Březí koukám na domovskou obec šampióna skrytou hluboko v údolí a přes kamenný most nad železniční tratí klesám terénem za kamarády do Tepličky.
Pušák nasazený do čela týmu udržuje pravidelné tempo týmu, ve kterém se dnes skrývá jindy obvyklý motor Dima. Asfalt ve směru k Cihelnám za námi a myšlenka zkrátit si cestu přes zmrzlý golfový pažit předem zažehnána. Stoupáme ke Fčelínu, tma a Žíra nikde, dáváme pro formu tradiční jezevcovku, Láďa se slzou v oku se loučí, poslední metry na základnu, kde si společně připomínáme Jirkovo roční výročí působení mezi Tukany, Maďarovo netrpělivě očekávané narozky a pamětníci vzpomínají na zimy, kdy zima byla ZIMOU.
Napsat komentář