Tuhnický les
MAREŠ a Bery
Blíží se konec února, projevy počasí opět jak v dubnu, přesto tým Tukanů dnes proplétá terény a stezky v lázeňských lesích, zdolává bahenní lázně a kluzké kořeny jako by se nechumelilo. Hladina rtuti v teploměrech kmitá kolem nulové hodnoty, volba oblečení co do týmových barev je jasná, co do vrstev je to obtížnější. „Dáme lázeńské lesy, Rusalku, Aberg, vyjedem na Vítkovku a pak podle času“.
Roztáčím kliky a první bahno se začíná lepit na kostru a jiné komponenty mého vymydleného bajku a čerstvě vypraného batledresu. Povely vpravo, vlevo se rychle střídají, střídá se i kvalita povrchu. Listí, bahno, voda, kameny, kořeny, vše nachystané na trénink rovnováhy a rychlosti řazení vhodných převodů. V lese klid, kosi začínají pět písně lásky a lázeňskou pohodu ruší náhle rachot přehazovačky a neopakovatelný, jasně zřetelný monolog Pavla. Někdo volá defekt, já slyším „…kurva“ a už vidím utržený šaltr na kubíčkovi. Pavel to chce vzdát, ale Dima sebou veze poslední výkřik SOS v podobě univerzální koncovky měniče do jakéhokoliv rámu. Tento výkřik rychle Dimou namontován a Pavel s námi může dál brousit techniku.
Výhled z Rusalky do údolí jak do dveří prádelny, proplétáme se lalůčky, klesáním a stoupáním po stezkách ve směru k Abergu a Svatému Linhartu. Stopy cyklokrosových gum v bahně prozrazují přítomnost Beryho, kterého doháníme před Sv. Linhartem. Těžší aluminiový zázrak s kotoučovkami, Berym vyměněný za lehkou karbonovou cyklokrosku, se zručně a rychle proplétá mezi břízami nad lomem a úzké stezce kudy vedou Bahna. Bahnem olepený Bery nás však opouští a po Čapkovce se vrháme do sjezdu a ke Slovanské, Alici a ke Kome. Rychlý výjezd po asfaltu k Vítkovce je zakončen průjezdem hlubokých stop lesních strojů a bahnem pod vrcholem.
Hůrky, již schované ve tmě liduprázdné, výjezd kolem hvězdárny za námi a před námi sjezd v bahně ve směru k Tyršovce. Lovím ještě noční snímek pěkně nasvícené dominanty, zprvu válečné kořisti a sověty obsazeného hotelu na Helenině vrchu a nyní zájmového území šampióna. Mažu tmou za kamarády k Jaru a vstříc prostřenému stolu v rehabilitačním středisku.
Blížící se, již zapomenuté oslavy vítězství pracujícího lidu, jsou dnes nahrazeny stejně mohutnou oslavou odchodu do důchodu jednoho opotřebovaného, věkem ošlehaného, orezlého, železem již nevyztuženého občana, zprvu příslušníka masy pracujícího lidu a pak na dlouhá léta představitele, v minulosti prohnilého ekonomického systému, živnostenského stavu. Bolesti kloubů, svalových úponů zažehnány porcemi dietně připravených, pečených částí pohybového ústrojí vepřů. Všichni si slintáme, jen Dima drží statečně prapor půstu. Svátek Petrů, Lenky a narozeniny Honzíka též řádně a několikrát připomenuty tak, že ještě teď mám žlutou mlhu před očima, když koukám na statistiku (37km, 912 nastoupených metrů) vypadlou z Garmina.
http://www.kupkolo.cz/univerzalni-patka-force-na-ram-cerna_z2528/
Napsat komentář