Šťastné a veselé
Štědrý den nastal. Do večera je ještě daleko, pozdravit a popřát si klidné prožití svátečních dnů a vše nejlepší s kamarády ze všech sportovních odvětví (snad kromě gorodek a veslování v osmiveslicích) v kulisách Svatošských skal, je nejlepší lék na vyplnění času před zapálením svíček a nedočkavém trhání obalů dárků uložených pod rozsvíceným stromečkem.
Probouzím se a zjišťuji, že jsme na tom stejně jako černoši v Africe…mráz a chlad jen v ledničce, po sněhu ani památky, jen z televizních obrazovek nám připomínají jak vlastně sníh vypadal. Sedlám hliníkového oře a spěchám k ACS, kde se již slétají příslušníci opeřeného týmu.
Klasická trasa k Rohu a kolem farmy nás vede ke křížku nad Vildenavou. Pohled jak z letadla do údolí na hladinu řeky Ohře promíchávanou pádly zkřehlých vodáků. Osamělý rogalista víří vzduch nad tou krásou a my rušíme klid v přírodě a zvedáme listí ve sjezdu k Vildenavě a k Ohři. Irča udržuje na D1 ke Svatoškám rozumné tempo, za sebou vleče Vítka, Romana, Apolína, Cirdu a ostatní mladé dědky k setkání s přáteli stejně sportovně naladěnými. Svatošky zahalené kouřem z ohně, zní tóny a slova písní, lezecké cesty obsazené mladými pavouky jištěnými lany, svařák teče jak Ohře.
Tým má však ještě jeden cíl a času je nějak nazbyt, dáváme ještě lalůčky v Tuhnickém lese a pro zpestření je vložen výjezd k Rohanovu kříži. Vary jak v březnu a tak ještě chvíli rušíme klid v lázeňských lesích a nakonec předvádíme technickou zdatnost ve sjezdu ze Sokoláku a v serpentinách chodníku z Krále Jiřího do Zahradní ulice. Na obzoru OVObar a jsme v cíli. Loučím se tentokrát ještě před branami OVObaru a jedu dělat domů taxikáře. Ve stoupání k vysílačce si ještě vzpomenu na slova a melodii České vánoční mše „Hej, mistře, vstaň bystře, vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost, krásu uhlídáš…“ a vzpomínám jak asi chutná sulc a nějak mi chybí kecy kamarádů.
Míra Handlíř
Vítku, ten má kukadla jak studánky,povedl se ti !