někde v prostoru pod Větrovcem
Probírám se šatníkem a obtížně volím vhodné oblečení pro tento podzimní den. Obloha vymetená, slunce hřeje, na koupání to již není, ale na vyjížďku na kole počasí přímo ideální.První hodina po poledni, u ACS se tetelí osm Tukanů a doufají, že na start dorazí i ostatní kamarádi.
Čas však ubíhá, náčelník velí „dáme něco na slunci a zkusíme najít trochu bahna“. Tyto podmínky splňují a slibují terény v nepřístupném prostoru obsazeném „zelenýmy mozki“. Doupov má mnoho míst označených v pomyslné mapě Tukanů „zde žijou lvi“ a dnes vyjíždíme s cílem navštívit a projet místa dávno již tukaní přítomností nenavštívená a neprojetá. Směle tedy roztáčíme kliky ve stoupání k Jaru, pod „Gétovku“, R6tka a zelená ke golfu za námi, ještě lalůček k Telenci a jsme u původně gotického a barokně upraveného kostela sv. Michaela Archanděla, postaveného v souvislosti se založením městečka kamenickým mistrem Eduardem Baurem z Chebu. Tento osvícený stavitel jezdil asi na bajku a ke kostelu přistavěl prozíravě schody sloužící nejen věřícím, ale hlavně pro trénink sjezdu i dnešním bajkerům.
Opouštíme sjezdem po louce Andělskou Horu, brod na Dubinském potoce se podobá malé louži, lehké stoupání a jsme u Činova. „Tak se do toho dáme“ slyším velitelský hlas, závora otevřená, na čtení zákazu ke vstupu nemám čas ani brýle a vrstevnicová cesta nás vede barevnou krásou pod Větrovec a k Větrovskému potoku. JTF opravuje svou defektem postiženou duši a čeká nás výjezd, strkání kol a výšlap zarostlým chodníčkem, kamením a bahnem pod vrchol U Tokaniště.
Stojíme v zarostlém terénu, cesta končí ve vysoké trávě a ke slovu přichází moderní navigační pomůcky, které odhalují pravdu o naší poloze. Tak 100 metrů východně, na můj povel vpřed a tam bude „toufarovka“. Strkám bajka do lesní houštiny, každou chvíli čekám že přejedu ukryté průzkumníky a vidím, že Tukani zkušeně rozvinuli rojnici a vzali ztečí neznámý terén a po chvíli narážíme na holinu a očekávanou cestu pod vrcholem Tokaniště.
Koukám na Pustý zámek, tentokrát od jihu, slunce se schovává za stromy, oblékám větrovku, teplota rychle klesá a klesá i velmi rychle nadmořská výška ve sjezdu ke Svatoboru. Lesní ticho ruší jen ševelení spadaného listí pod našimi plášti, najednou rána a Romanova duše se podobá ementálskému sýru. Náprava rychle a zručně provedena, vzduch doplněn z bombičky a fofrem mažeme přes Svatobor do Dubiny, kde také Čenda řeší únik tlaku z předního bezdušového obutí pomocí zásoby tlakového vzduchu uzavřeného v malém prostoru 16ti gramové bomby.
Kousek asfaltového opojení, Ohři přejíždíme po mostě v Šemnici a valíme to terénem po břehu přes Hubertus, Všeborovice až do Varů a na základnu. Vyjížďka se povedla, fotky a video vám přiblíží podzimní nálady, atmosféru, klid a barvy míst neprojetých většínou zúčastněných služebně mladších Tukanů a terény, které kdysi projeli staří a šedivějící pamětníci vybavení tehdy jen pevnými vidlemi a odolnějšími dušemi.
Napsat komentář